Page 11 - AHR zpravodaj
P. 11
REPORTÁŽ
SPOKOJENOST HOSTA,
TOŤ JEDINÁ POLITIKA
NAŠEHO PODNIKU
„Pro mě je pracovní den každý,“ říká JINDŘICH PETŘÍK,
majitel penzionu a restaurace Pegast v Litvínovicích u Českých
Budějovic. Je začátek června, neděle dopoledne. Uplynul týden
od chvíle, kdy se znovu mohly otevřít restaurační provozy.
„Snažím se, abych jeden den v týdnu měl vol- xi. Bohužel, úroveň je rok od roku horší. Žáci
ný,“ říká na začátku našeho rozhovoru, který se mají vysoké procento absencí, omluvených jak
z časových důvodů odehrává po telefonní lince. rodiči, tak lékaři. Spočítal jsem, že u tříletého
Zítra už ho zase čeká práce v kuchyni. „Obvykle oboru kuchař-číšník je například kuchař za ce-
vstávám v 6.00, kolem 6.30 dorazím do restau- lou dobu pouze 90 dnů na pracovišti.“
race a začnu připravovat na vaření. Podívám se Pegast je podle slov majitele díky poloze v ko-
na menu, zkontroluju, co kolegové připravili merčním centru vyloženě obědová restaurace.
předcházející den. Založím na polévky, na zá- Doba obědů končí obvykle ve 13.30. Za tu do-
klady, připravím si maso. Kolem osmé přichá- bu vydají 70–80 jídel z denní nabídky a dalších I když nefungoval běžný provoz, zůstali jim
zejí další kuchaři.“ 50–60 podle stálého menu. „Náš stálý jídelní všichni dodavatelé. „S jednou strakonickou fir-
V 9.30 registrují první objednávky na jídla do lístek se skládá z jídel české, rakouské a němec- mou máme skoro až rodinné vztahy. V době
krabičky, o které je zatím zájem i v „době po- ké kuchyně. Je to tak proto, že jsem šest let žil covidu nám nabídli, že nám o měsíc či dva od-
covidové“. V 11.00 je vše připraveno na výdej. a pracoval v Rakousku. Můj bývalý šéf, nyní už loží faktury. Když jsme brali husy na svatomartin-
„Očekáváme, že to bude lepší než o týden dří- osmdesátiletý pán a stálý kamarád, pokračuje skou nabídku, bylo to stylem „až budete mít,
ve, kdy jsme po dlouhé době otevřeli, že se roz- v rodinné tradici, která začala roku 1838. Tam tak nám to zaplatíte“. Sice jsme nabídku nevy-
jede restaurační provoz.“ jsem taky čuchnul k rodinnému podniku, po- užili, ale potěší to.“
Jindřich Petřík zůstává v kuchyni i u výdeje. znal, co to obnáší, a snažím se tím řídit.“ Neodešel ani nikdo z personálu. Podnik za-
„Mám na starosti maso, dělám minutky, těsto- V kuchyni je Jindřich Petřík 20 dní v měsíci, městnává 13 stálých lidí. „Výpadky řešíme bri-
viny atd. Náš kuchařský potěr (smích) vydává zhruba 6 dnů dělá běžnou agendu, vyřizuje ob- gádníky, ale je to těžké. Spousta lidí obor opus-
ostatní.“ Kuchařský potěr si restauratér vycho- jednávky, obvolává dodavatele. „Ve 14.30 opouš- tila a nechce se vrátit. Vede to k tomu, že si
vává sám. Jsou to absolventi Střední školy a Vyš- tím restauraci. Předtím ještě všechno zkontroluju, jednotlivé provozovny přetahují číšníky i kucha-
ší odborné školy cestovního ruchu v Českých upravím denní nabídku na další den, s kuchaři ře. Je to taková zvláštní doba. V uvozovkách
Budějovicích, se kterou mají majitelé rodinné proberu suroviny, když něco schází jedu na ná- největší výhodou rodinného podniku je to, že
firmy Jindřich a Mirka Petříkovi velmi dobré kup. Snažíme se, aby všechno bylo čerstvé. Když když skončí zaměstnanec, ihned máte náhra-
vztahy. Sami byli kdysi jejími žáky. „Vyzobávám jsou čerstvé ryby, hned je zařadíme do denní du. Naštěstí se nám to nestává. Náš podnik
si ty nejlepší z těch, kteří k nám chodí na pra- nabídky.“ je naše dítě, postavili jsme jej na zelené louce,
nemáme kam odejít, takže si to břímě pone-
seme dál. Dcera už před časem řekla, že chce
CO VY NA TO? v rodinném podnikání pokračovat. Už teď se
l Jak se vám podařilo udržet restauraci v době „covidového temna“? V pátek jsme se nám stará o komunikaci, řeší webové stránky
dozvěděli, že v sobotu už máme zavřeno. V noci jsem téměř nespal, ráno už jsem měl a sociální sítě.“
nějakou vizi. V sobotu jsme připravili zúžený jídelní lístek, dokoupili jsme obalový materiál, V 16.30 se Jindřich Petřík vrací do firmy, vy-
v neděli už jsme měli otevřené okénko a hned přišlo 27 lidí. Brzy jsme také rozjeli akci, loží nákup, zkontroluje, zda je všechno v pořád-
která se rozšířila až později, tzv. „call and drive“, objednávání jídla v balíčcích na čas. ku a odjíždí domů. „Ale stále jsem na telefonu.
Kdyby se vyskytl problém nebo se restaurace
l Jak hodnotíte pomoc a podporu ze strany státu? První měsíc a půl byl velice těžký.
Spousta podniků propustila nejprve lidi na dohodu a potom i zaměstnance. Spočítali příliš naplnila, já nebo manželka, která je stále
jsme si, jak jsme na tom, vyšlo nám, že bychom měli nějakou dobu přežít a všechny výborná servírka, zaskočíme a vypomůžeme.“
V 17.30 vyrážejí Petříkovi na procházku.
zaměstnance jsme si nechali. Pomohlo, když začaly fungovat programy jako Antivirus.
Když se na čas otevřelo, sezóna pro nás naštěstí byla dobrá. Pozitivně hodnotím pomoc, „Vyvenčíme naši sedmiletou bulteriérku, kterou
která přišla na podzim, kompenzace na ubytování a příspěvek na zaměstnance. Co nám jsme si před rokem vzali jako týranou původ-
ním majitelem. Když máme ten den volna, vy-
nepomáhalo, byla nesmyslná administrativa, kdy nám žádost osmkrát vrátili, abychom rážíme na Šumavu, do Novohradských hor, na
se po deváté dozvěděli, že jsme nespolehlivý klient, i když naše banka potvrdila naši
spolehlivost a sama nám bez problémů poskytla úvěr. Ostatně administrativní zátěž nejen Třeboňsko, odpočinout si. Ale zároveň je to na-
ve vztahu ke covidu je na nás tak velká, že se z dobrého kuchaře stává průměrná asistentka. půl pracovní cesta. Chodíme po restauracích,
testujeme, zajímá nás kvalita, ceny. Když máme
l Jak se promění podnikání po covidu? Lidé už sice začali chodit do restaurace delší volno, jezdíme do Rakouska, do Alp, na
normálně, ale pořád je vysoké procento krabiček a myslím, že to ještě nějakou dobu potrvá. jezera, máme rádi Vídeň.“
Ale návštěva restaurace není jenom o tom se nasytit, ale udělat si příjemnou chvilku, Než se s Jindřichem Petříkem rozloučíme, po- TEXT: OLGA VOMÁČKOVÁ / FOTO: ARCHIV
posedět s přáteli. Pokud situace bude příznivá a nedojde k nějakému výraznému zhoršení chlubí se mi mottem, které je v titulku článku.
epidemiologické situace, během léta by se stav u nás mohl vrátit do normálu. A připomene oblíbený citát Franze Kafky, vytiš-
l Co by vám letos udělalo největší radost? Kdyby lidé hodili covid za hlavu, začali těný na účtenkách a který se skvěle hodí do té-
navštěvovat restaurace, mohli zase chodit do divadel. Pro mě byla nejhorší ztráta svobody. to doby: „Moudří kráčí vyrovnaným krokem
vpřed a blázni kolem nich tančí dobové tance.“
9
